Partner, kolegyně a teambuilding. Kdy jde o žárlivost a kdy o skutečné ohrožení vztahu?

Partner, kolegyně a teambuilding. Kdy jde o žárlivost a kdy o skutečné ohrožení vztahu?

„Říká, že je to jen kolegyně. Přesto se nemohu zbavit pocitu, že mezi nimi něco je.“

Podobnou větu slýcháme v terapeutické praxi velmi často. Pracovní prostředí je dnes místem, kde lidé tráví velkou část svého času. Sdílejí společné úspěchy, stres, pracovní výzvy i osobní témata. Není proto překvapivé, že mezi kolegy vznikají blízké vztahy.

Pro partnera však může být takové přátelství zdrojem nejistoty, žárlivosti nebo strachu. Zejména pokud se objeví časté zprávy, společné obědy, pracovní cesty nebo několikadenní teambuildingy.

Jak poznat, kdy jde především o naši nejistotu a kdy už může být vztah skutečně ohrožen?

Žárlivost není nepřítel

Žárlivost bývá často označována za negativní emoci. Mnoho lidí se za ni stydí a snaží se ji potlačit.

Ve skutečnosti je žárlivost především informací.

Může nám říkat:

• bojím se, že o partnera přijdu,
• necítím se ve vztahu dostatečně bezpečně,
• mám zkušenost se zradou nebo opuštěním,
• potřebuji více blízkosti a ujištění.

Samotná žárlivost ještě neznamená, že je člověk majetnický nebo manipulativní. Často ukazuje na zranitelnost a na to, jak důležitý je pro nás vztah.

Proč bývají teambuildingy tak náročné?

Mnoho konfliktů nevzniká kvůli samotné kolegyni nebo kolegovi, ale kvůli situacím, které teambuilding přináší.

Partner odjíždí na několik dní pryč.
Tráví čas v neformálním prostředí.
Večer se společně baví, sportují nebo posedí u skleničky.
Vznikají společné zážitky a vzpomínky.

Pro člověka, který se již cítí nejistě, mohou tyto okolnosti spustit silnou úzkost.

Hlavou se začnou honit otázky:

„Co když si s ní rozumí víc než se mnou?“

„Co když zjistí, že je zajímavější?“

„Co když se mezi nimi něco stane?“

Takové myšlenky bývají velmi vyčerpávající a často vedou k hádkám ještě před samotným odjezdem.

Ne každá žárlivost je problém

Současně je důležité říct, že ne každá žárlivost je pouze důsledkem nejistoty.

Někdy skutečně reagujeme na chování, které narušuje důvěru.

Varovnými signály mohou být například situace, kdy partner:

• skrývá komunikaci,
• maže zprávy,
• zlehčuje vaše pocity,
• odmítá o vztahu s kolegyní mluvit,
• svěřuje se jí s intimními tématy více než vám,
• tráví s ní stále více času na úkor partnerského vztahu.

V takových případech není hlavním tématem žárlivost, ale důvěra a hranice ve vztahu.

Kde je hranice mezi přátelstvím a emoční nevěrou?

Neexistuje jednoduché pravidlo.

Pro některé páry je běžné mít blízké přátele opačného pohlaví. Jiným to přináší velkou nejistotu.

Důležitější než samotný vztah bývá otázka:

Komu se partner svěřuje jako první?

S kým sdílí své radosti a starosti?

Kdo je pro něj emocionálně nejbližší osobou?

Pokud se intimita postupně přesouvá mimo partnerský vztah, může vznikat takzvaná emoční nevěra, která bývá pro mnoho lidí stejně bolestivá jako nevěra fyzická.

Co pomáhá místo kontroly?

Když máme strach, přirozeně chceme získat jistotu.

Kontrolujeme telefon.
Sledujeme sociální sítě.
Vyptáváme se.
Hledáme důkazy.

Problém je, že žádná kontrola nám dlouhodobou jistotu nepřinese.

Mnohem užitečnější bývá otevřeně mluvit o vlastních pocitech.

Například:

„Nechci ti zakazovat kontakt s kolegy. Potřebuji ale, abys věděl, že se v této situaci necítím dobře a že bych potřeboval více ujištění a blízkosti.“

Taková komunikace nevytváří boj, ale prostor pro porozumění.

Důvěra neznamená slepotu

Někteří lidé mají pocit, že důvěra znamená nikdy nepochybovat.

Ve skutečnosti je důvěra něco jiného.

Znamená být otevřený realitě, vnímat vlastní pocity i chování partnera a současně nepodlehnout katastrofickým scénářům.

Důvěra není slepota.
Stejně jako opatrnost není automaticky žárlivost.

Kdy vyhledat párovou terapii?

Pokud se téma kolegyně, kolegy nebo teambuildingu stává opakovaným zdrojem konfliktů, pokud jeden partner volá po větším bezpečí a druhý se cítí omezován, může být užitečné vyhledat odbornou pomoc.

Párová terapie nehledá viníka.

Pomáhá porozumět tomu, co se skrývá pod povrchem hádek, obvinění a strachu. Často se ukáže, že za konfliktem nestojí pouze kolegyně nebo teambuilding, ale hlubší potřeba bezpečí, respektu, svobody nebo blízkosti.

A právě o těchto potřebách je potřeba začít mluvit.

Protože skutečným problémem často nebývá kolegyně. Ani žárlivost.